Dolni Morava - ty vyhledy - Defree

Dolní Morava – jedno místo, hory zážitků

Osmého května byl opět svátek a tak se přímo nabízelo vyrazit někam na výlet. A proč vyjet jenom na jeden den? Několik dní dopředu jsem opět lustrovala internet a hledala místo, kam vyrazit za zážitky. Nechtělo se mi jet pouze po památkách, válet se někde ve wellness, nebo se jen tak procházet v přírodě, i když počasí mělo být slibné.

Nevím jak vy, ale já hrozně ráda jezdím na místa, kde něco zažiju. Milujeme s přítelem bobovou dráhu, a musím říct, že jsme jich už několik obrazili. To mě přivádí na myšlenku, že pokud byste měli zájem, ráda v nějakém dalším článku zhodnotím, kam se vyplatí na bobovku zajet, která je nejdelší, nejhezčí, nejnovější nebo v nejhezčím prostředí. Je to záležitost na které se vyblbnou jak děcka, tak i (a hlavně) dospělí.

Dnes to ale nebude jen a pouze o bobové dráze, ale celkově o našem výletě na Dolní Moravu.

O Dolní Moravě jsem už slyšela, viděla nějaké upoutávky, ale až nedávno jsem na ni narazila na internetu. Líbí se mi už samotné webovky, protože jsou přehledné a hlavně je skvělý, kolik toho v jednom středisku nabízejí.

Vyblbnete se tady od jara až do zimy a i možnosti ubytování jsou zde pestré. Stačí kliknout na jejich web a najít si to své.

Doprava na místo určení

Auto zatím nevlastníme, a tak jsme se rozhodli vyjet dobrodružně opět vlakem. Možností máte samozřejmě víc, a pokud pojedete z Prahy, je potřeba brát v potaz několik přestupů. Díky tomu, že jsme absolvovali cestu tam vlakem a zpět autobusem, můžu říct, že cesta vlakem byla mnohonásobně pohodlnější a čert vem ty přestupy.

Projeli jsme se Prahou – Ústí nad Orlicí – Lichkovem – Králíky – Dolní Moravou 

Cesta trvala asi 4 hodiny, ale utekla velice rychle. Až se mi nechtělo věřit, že jsme už na místě.

Daleko od měst, v srdci malebné krajiny

Když jsme přijížděli na Dolní Moravu, nešlo si nevšimnou těch krásných porostlých kopečků, klidu, domečků, sem tam nějakého marketu, drogerie, ale žádná velká města. Nejbližší město jsou právě Králíky, které mají necelých 5 000 obyvatel. Zkrátka balzám na duši a pastva pro oči.

Po příjezdu povinná fotka

Byla jsem tak celým areálem nadšená, že samozřejmě nechyběly ty známé: och tady je to krásný, tady chci fotku, tady na to půjdeme a plno plánů na další 2 dny.

Ubytování

Po příjezdu jsme se šli ohlásit na recepci hotelu Vista, který je hned dole „pod kopcem“ a nemůžete ho minout. Krásný 4* hotýlek hned v čele celého resortu.

Na recepci hotelu se hlásíte i v případě, že nejste přímo jejich hosty. Vyfasujete karty od pokoje, doplatíte případně ubytování, příplatky za snídaně a večeře (pokud je chcete) a pak už si děláte co chcete.

My jsme sehnali ubytování v chatě Slaměnka. Když jsem vybírala termín, moc jsem nepočítala s tím, že bude ještě volno, ale nějakým zázrakem jsme ukořistili poslední volný dvoulůžkový pokoj (zase radost level milión – takový random akce miluju). Jediné co bylo potřeba, bylo zaplatit zálohu za ubytování. Neměli jsme už možnost cestu případně zrušit bez poplatku, protože jsme rezervaci dělali pár dní před odjezdem.

Chata Slaměnka, kde jsme mohli dvě noci být. Okno se zataženými závěsy je to naše. 🙂

Ubytování samo o sobě bylo krásné a moc nás překvapila koupelna. Byla velká s naprosto dech beroucím výhledem do přírody.

Výhled z koupelny do lesů. Prostě nádhera.
Výhled z pokoje.

Ceny za ubytování i obsazenost si samozřejmě opět můžete ověřit na jejich webových stránkách → zde.

Součástí celé chaty byla i panoramatická terasa s výhledem. Je to bomba a po 17:00 hodině, kdy nejezdí lanovka se vylidní, a vy si můžete na terásce vychutnat ty božský výhledy, klid a šumění lesa.

Ještě tentýž den jsme se vydali na procházku po okolí. Čekal nás jeden „menší“ výšlap, ale za tu nádheru to opravdu stálo.

Úžasný výhled na okolí. Kopec jsme si sice museli vyšlápnout, ale stálo to za to.

Válečné bunkry byly všude. Při procházce narazíte hned na několik. A všimněte si těch keříků okolo. Všude borůvčí. Bylo to neskutečný! Škoda, že ještě nebyl jejich čas.
Najdi Denču! 😀

Den plný překonávání se

A to doslova. Následující den nás totiž čekaly všechny aktivity, které jsme si namysleli. Stezka v oblacích, adrenalin park, lanové centrum a koloběžky.

Na stezku v oblacích jsme se vydali hned z rána s jasnou vizí, že tam nebude tolik lidí, ale jen co jsme vykoukli z okna našeho pokoje a lanovka se dala do provozu, nával turistů byl značný, takže s tím opravdu počítejte. Kór v sezóně, která jim začíná tuším začátkem června.

Cestou na vrchol si můžete vyzkoušet tzv. rukáv, což je tunel, který vás vyvede do dalšího patra. Musím říct, že když jsem viděla ty malé děti, které si v tom libovaly bez sebemenšího strachu a pudu sebezáchovy, 😀 cítila jsem se jako srab! Pod konstrukcí, ve které si lezete, totiž není vůbec nic. Jen prázdno a hloubka. Asi 15 minut jsem se přemlouvala to vyzkoušet, ale nakonec jsem se přemohla, nedívala se pod sebe a lezla. No, nic moc pocit, ale jsem ráda, že jsem se překonala a věřím, že pro nějaký odvážlivce to bude brnkačka. Takže SMĚLE DO TOHO! Doporučuji.

Pádíme do oblak!
Jako jo, bylo to vysoko!
Rukáv – tenhle tunel mi byl čert dlužen, ale DALA jsem to! 😀
Síť Kapka – je libo relax ve výšce 55 metrů?
Tady bylo fajn – bezvětrno.
Moment odhodlání!

Jako další nás čekaly koloběžky. To bylo prostě parádní a pokud se sem vydáte, určitě je berte a vyrazte na asi dvou hodinovou projížďku. Prvních cirka 8 km si sice máknete, ale dalších 8 km si fičíte lesem dolů a to je jízda! Jen nepřeceňujte své síly – snadno se vysekáte. Koloběžky jsou fakt rychlé a terén není na určitých místech příliš zpevněn. Každopádně bych na to šla znovu. Nejen, že se vyřádíte, ale užijete si i krásný výhledy do okolí. Jsou opět fascinující.

Skvělá vyjížďka na horských koloběžkách.

Trochu spontánní rozhodnutí bylo jít na Double Big Swing. Někteří možná viděli video na sociálních sítích a sama se zpětně divím, že jsem se odhodlala. Jedná se o věž vysokou asi 13 metrů a houpačku, která vás z této věže zhoupne. Nic pro ty, kteří mají citlivý žaludek. 😀 Fílu jsem na tuto atrakci nedostala ani po čtvrt hodinovém přemlouvání. Najednou byl raději za to vše dokumentovat! 😀 Trochu si možná zakřičíte, ale to překonání stálo za to a doporučuji vyzkoušet. I děti si to užívaly na maximum.

Zalezete si a z výšky 13 metrů vás zhoupnou dolů

Lanové centrum jsem osobně nezkoušela, ale Fíla si ho moc užil. Máte na výběr asi 5 tras od té nejjednodušší až po tu nejtěžší. Bohužel jsme vychytali to, že černá trasa byla uzavřena, takže byla možnost vyzkoušet pouze první tři. Před tím, než vás personál pustí do korun stromů, je nutné absolvovat asi dvaceti minutové proškolení.

Připraven do akce.

Trasy jsou moc hezky vymyšlené a i obtížnosti některých úseků byly i pro mě jako pozorovatele viditelně náročné, takže si zde přijde na své skutečně každý. Od dětí, které mohou absolvovat lehké trasy až po zběhlé lezce.

Kecat do toho ze země bylo fajn! 😀

Poslední véča, poslední aktivita a hurá domů

Asi by se slušelo říct pár slov i k samotnému ubytování, jídlu a personálu. Ubytování hodnotíme na jedničku. Chata je v krásném prostředí, je nahoře jediná a proto si můžete po uzavření lanovky v 17:00 hodin vychutnat ten božský klid, nebo udělat pár krásných fotek bez houfu lidí v pozadí. Jiná ubytování jsou totiž soustředěna dole pod kopcem, který si vyšlápnout není jen tak. Je hodně prudký, a proto spousta návštěvníků využije raději lanovku, která je pohodlně sveze dolů.

Jídlo hodnotíme spíš podprůměrně. Moc jsme si zde nepochutnali i přesto, že nabídka jídel nebyla špatná. Špagety, kuře s kaší, guláš, nebo slovenská kapustnica potěší, ale chuť nebyla úplně to, co bychom očekávali.

Za mnou hotel Vista ****. Dole si pochutnáte na podobné kuchyni jako ve Slaměnce. Rizoto ale bodlo. A ten raffaello cake byl super! Kuchyň samotného hotelu Vista jsme neochutnali.

Personál chaty ale hodnotíme velice kladně, protože paní, která se nám starala o snídani a večeři, byla naprosto úžasná. Bylo vidět, že ji práce baví a i přes neukázněnost některých návštěvníků neztrácela elán. Byla jsem taky hrozně ráda, že jsme si mohli každý den popovídat a v podstatě se spřátelit. Moc děkujeme za skvělý servis. ♥

Poslední den nás čekala poslední aktivita, na kterou jsme se hrozně těšili a sice bobová dráha. Bobových drah máme vyzkoušeno, jak jsem již říkala, několik. Od hotelu Vista vás čeká asi patnácti minutová procházka, kterou můžete spojit s naučnou stezkou, kterou určitě doporučuji – je hodně zajímavá a i cesta vede namísto po silnici, lesíkem.

Stamichman – strážce hor.
Úžasná práce řezbářů.
Cestou na bobovku! Naučná stezka.

Samotná bobovka nás taky nezklamala a byla senzační. Jedná se o novější typ bobové dráhy, která opravdu jede! Vyblbl se tady zase spíš Fíla. Já už byla z toho všeho tak vyježděná, že jsem raději zaplula do hospůdky, která přiléhala k areálu. Co nás ale překvapilo, byl bob pro dvě dospělé osoby. Zatím jsme se vždy setkali jen s bobem pro jednu dospělou osobu a maximálně jedno dítě. Takže jsme si poprvé vyzkoušeli, jaké to je jet ve dvou.

Joo na bobovce to bylo fajn. Jedna z těch atrakcí, kde se člověk cítil jistě(ji).

No, byla by toho ještě spousta co bych vám chtěla říct a o čem bych se klidně rozepsala ještě víc. Protože když má člověk super pocit z čehokoli, může o tom mluvit hodiny a hodiny, ale další dojmy nechám už na vás! 

Doufám, že cestu na Dolní Moravu v létě nevynecháte, že si ji skvěle užijete a třeba mi zpětně předáte vaše pocity z výletu! Mimochodem, 19.5.2018 byla otevřena v areálu nová interaktivní atrakce pro děti – obří mamut. Tak je sbalte a vyrazte! Areál stojí za to.

Mějte se krásně, užívejte zbytek víkendu a těším se zase u nového článku.

Jak se ti článek líbil?

Hlasuj ↓

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hodnocení 0

Nikdo zatím nehlasoval. Buď první!

Sdílej s přáteli

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NEJNOVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY