Havana (Kuba) – město plné kontrastů

Přijde mi to jako včera, kdy jsme se úplně vyřízení vypotáceli z letištní haly v Havaně a začali vstřebávat první odlišnosti od Evropy, kterých má Kuba nespočet.

O tom, jak vás hned na letišti nahánějí taxikáři a jak chytře se vybavili základní angličtinou, jsem vám vykládala v minulém článku.

V tom dnešním bych se konečně ráda zaměřila na první místo, které jsme navštívili a to na Havanu.

• celým názvem San Cristóbal de la Habana
• 2,2 mil. obyvatel
• přezdívaná Paříž Karibiku 
• leží na severním pobřeží Kuby
• historické jádro Havany je zapsáno na seznamu UNESCO

Vzhledem k tomu, že jsme byli v Havaně pouze dva dny, chtěli jsme vidět co nejvíce, ale pěkně po pořádku.

Cesta taxíkem, směnárna a ubytování

Po příletu jsme měli štěstí na poměrně solidního a férového taxikáře, který si nás ulovil hned v hale. Byl schopný konverzovat lámanou angličtinou, takže jsme mu mohli říct, kam že potřebujeme odvést. Cenu jsme si stanovili předem na 25 CUC. Nebojte se smlouvat. Taxikáři na letišti jsou schopni ceny pěkně nadsadit. Cena 20-25 CUC je ale naprosto v pořádku.

Žádná pesa jsme však neměli, protože peníze si měníte až po příletu na Kubu, takže jsme v prví řadě potřebovali do nějaké banky, nebo směnárny. Tam nás docela ochotně zavezl. Byla to taková malá bouda u cesty, kde stálo pár místních lidí a jak je na Kubě zvykem, pokuřovali.

Po tom, co jsme se se slečnou za přepážkou konečně dorozuměli, vyměnila nám eura za konvertibilní pesos (CUC). Vrátili jsme se rychle do taxíku a jeli se konečně ubytovat. Jak jsem už zmiňovala v posledním článku, taxikáři vás vezmou i když přesně neví, kam jedete. Budou vás sice ujišťovat, že vědí naprosto přesně, kam chcete a jak dlouho to bude trvat, ale Havana je poměrně velké město, kde internet moc nefrčí, natož navigace v autě.  Trochu jsme tedy bloudili, ale houknutí na kolemjdoucího, nebo děcka čekající u cesty zabere vždycky.

Když jsme konečně dorazili na místo, zaplatili jsme taxikáři přesně 25 CUC, ale samozřejmě očekával, že mu necháme něco na přilepšenou. Když ne, už se tak mile netvářil. Na to si dávejte pozor a o ceně klidně smlouvejte. Ne vždy vám na ní kývnou, ale za zkoušku to stojí. Nehledě na to, že ceny jsou někdy nasazeny vysoko opravdu okatě. Stačí se předem trochu informovat. 🙂

Byla jsem šťastná, že jsme na místě a jdeme konečně odložit těžké bágly. Ubytovaní jsme byli u paní Heleny Rodriguez. Kontakt na ni jsem dostala od své kolegyně z práce a byla jsem za ni opravdu moc ráda. Paní Helena je Češka žijící na Kubě již několik desítek let, takže za tu češtinu a lidský přístup jste ze začátku opravdu vděční.

Paní Helena nám ukázala náš pokoj, seznámila nás se synem a manželem, dala pár rad a tipů jak se ve městě neztratit a nenechat se „okrást“. Když jsme si vybalili, čekala nás ještě změna pokoje, protože jsme se jaksi nemohli dostat do koupelny, která k pokoji náležela. Zkrátka chyběla taková ta koule ve dveřích a ke všemu bylo zjevně zamčeno. No nic, když se ani domácím nepodařilo otevřít a zjistili, že tam vážně něco chybí, dali nám druhý pokoj. Musím říct, že ten byl mnohem hezčí. Koupelna byla funkční, ale hlavně jsme se do ní dostali. Jéééj.

Na cestě jsme už s časovým posunem a bez většího spánku dva dny. Měla jsem chuť padnout do postele a probrat se až ráno, ale vzhledem k tomu, že jsme nechtěli ani jeden plýtvat časem, rozhodli jsme se, že se převlékneme a vyrazíme do víru města.  Jak už jsem jednou říkala, už po příletu si připadáte jako v sauně. Ve městě to platilo dvojnásob. Sportovní legíny jsem vyměnila za šortky a tričko, vlasy svázala do culíku a mohli jsme vyrazit. Už v tuhle chvíli se na mě všechno lepilo a doporučuji si na to rychle zvyknout. Ušetří vám to ten počáteční stav, jak to kulantně říct – rozmrzelosti, že jste ulepení a zpocení pár minut po tom, co jste vlezli do čistýho. Mimo sezónu je zde opravdu šílená vlhkost. Aplikace mi stále ukazovala něco kolem 91 %.

Na cestu jsme vyfasovali papírovou mapu a jednu offline mapu jsme měli v telefonu. Ovšem byli jsme závislí na tom, kolik družic se nám chytí. Když bylo zataženo, bylo to horší.

„Libová“ cesta přeplněným autobusem a první větší kontakt s Kubánci

Docela jsem se bála vystrčit nos z bezpečí domu paní Heleny, protože jsem věděla, že odteď nám začíná boj s dorozumíváním. 😀 Anglicky se tady opravdu nedomluvíte, a pokud nemáte ani základy španělštiny, bude to pro vás opravdu oříšek tak jako pro nás. Snažili jsme se sice alespoň nějaké fráze před odletem naučit, nabiflovat se pár slovíček, ale stejně, když místní spustí, nemáte šajnu co chtějí.

Podle map jsme hledali, na které ulici se nacházíme, ale žádné značení se na domech nenacházelo. Až posléze jsme se zjistili, že značení ulic mají na takových zvláštních kamenech na zemi, kde je vždy napsáno číslo ulice, takže až tady budete, hleďte do země. 😀

Orientace nám trochu vázla, ale po nějaké době jsme konečně dorazili na zastávku autobusu. Jízdní řády tady nehledejte, zato přeplněného autobusu s namáčknutými Kubánci na zádech si zde užijete víc než dost.

Doprava je tady hodně chaotická a nějaká pravidla zde moc nečekejte. Za jízdu autobusem jsme za nás oba zaplatili pouhých 0,10 CUC, což je prý dostatečná částka včetně dýška. Peníze za jízdu nevybírá řidič, ale (jak já jsem si pracovně nazvala) výběrčí, který sedí na předním sedadle, vystrčí ruku z okýnka, posbírá zlaťáčky, nabere určitý počet lidí, který se ještě jakž takž vleze a jede se o kus dál.

Jak jsem už naťukla v minulém článku, při téhle cestě jsme se seznámili se super klučinou Rafaelem a jeho manželkou. Díky nim jsme se v centru Havany trochu zorientovali, pomohli nám s nákupem vody a dali pár tipů. Vyměnili jsme si kontakt a byli šťastní, že jsme potkali zase někoho, kdo mluví česky a může nám trochu poradit.

Autobus vás vysadí přímo v centru Havany kousek od El Capitolio. Je to opravdu krásná budova přímo v srdci Havany, ale bohužel se zrovna opravovala, takže nám fotky kazilo lešení a zábrany okolo.

Všude v okolí postávaly ty krásné barevné bouráky, kterými je Kuba tak známá a řidiči lákali na vyjížďky. My jsme se však nenechali ukecat a Havanu si hodlali projít alespoň částečně pěšky. Už ani nespočítám, kolikrát jsme řekli: ,,No seňor. Gracias!“.

Havana je zkrátka synonymem velké koncentrace různých národností a Kubánských naháněčů, což vám může dojem z Havany zkazit.

Kamkoli se hnete, snaží se na vás místní vydělat a nejdou daleko pro smyšlené historky.

• ukáží vám fotku svých dětí a snaží se z vás vymámit alespoň nějaký CUC. Když nedáte, snaží se to hrát alespoň na to, zda s nimi půjdete do krámu a koupíte pro jejich děti La Leche – chápej mléko.

• vyposlechnete si příběh o tom, jak byl(i) v Česku. Dají vám něco na památku – nám nějaký druh staré neplatné mince. Samozřejmě po delší debatě chtěl na oplátku koupit opět La Leche, nebo dát peníze. Minci jsme vrátili, otočili jsme se a šli pryč.

• při noční procházce po bulváru Malecón si nás opět horlivě odchytili místní hudebníci. Zahrát jsme nechtěli z obavy, co na nás opět zkusí. Nakonec, když začali hrát, zaposlouchali jsme se a bylo to docela příjemné. I oni samotní byli velice sympatičtí. Říkala jsem si, že bychom jim nějakou kačku měli nechat. Tak se i stalo a my jim nabídli asi 3 CUC v mincích. No, asi jsem byla naivní a ještě ne tak ostřílená, ale i to jim bylo málo a velice drze ukazovali na papírovou bankovku. To se nám opravdu nelíbilo. Když vycítili a hlavně viděli, že z nás nic jiného nekápne, otočili se, posbírali si výbavičku a odkráčeli s protáhlým obličejem dál. To už tak příjemné nebylo.

Po docela nepříjemných zážitcích a neustálém pokřikování na turisty jsme se rozhodli vrátit zpět na pokoj. Šance, že kolem dvacáté hodiny večerní chytneme autobus se zdála méně a méně pravděpodobná. Autobusů už moc nejezdilo a když už, jeli úplně jinam, než jsme potřebovali. Marně jsme hledali asi půl hodiny zastávku, odkud jede náš autobus. Nakonec i přes vyptávání se místních starších lidí jsme byli nuceni chytit si taxíka. Z centra Havany trvá cesta autem asi 10 minut a někteří taxikáři si byli schopni říct i o 15 CUC. My se nakonec svezli naprosto řadovým taxíkem za 8 CUC.

Po návratu jsme jen zalezli na pokoj, dali sprchu, klimatizaci zapnuli na plný výkon a snažili se udělat alespoň trochu pořádek v tom chaosu a bordelu, který jsme si na pokoji vytvořili. Při myšlence, že budu muset zase všechno dávat další den do báglu, se mi protáčely panenky, ale díky bohu za spodní plnění na mým batůžku. 🙂

Večer byl docela krušný a měla jsem co dělat, abych vůbec usnula. Noc byla neskutečně teplá, vzduch se nehnul a já děkovala alespoň za tu klimatizaci, která ale vzhledem ke stáří nebyla úplně nejtišší. No, co se dá dělat. Po peřině ani nevzdechnete, což ale dost dobře nahrává všude přítomným komárům, kteří jen vyčkávají, aby se přisáli na vaše opět zcela ulepené tělo. V té sprše by snad bylo lepší si rovnou ustlat.

Bylo skvělé, že nám zrovna nijak zvláště netekla teplá voda. Ono celkově na Kubě vám poteče buď zcela studená, nebo zcela teplá voda s ne příliš silným proudem.

Nový den a zase jsme naletěli

ráno na nás čekala bohatá snídaně v podobě čerstvého ovoce, míchaných vajíček s tousty , šunkou a černý čaj.  Vajec bylo po hurikánu Irma velký nedostatek, takže jsme byli vděční, že my si jich už mohli dopřávat, protože vajíčka k snídani jsou má oblíbená.

Tentokrát jsme se do centra vydali pěšky a byla to poměrně příjemná asi čtyřiceti minutová procházka. Provoz je zde ale značný a co mi neskutečně na celé Havaně vadilo, bylo, kolik emisí vyprodukují auta. Jeden čmoud vedle druhého, což se dá vzhledem ke stáří vozů pochopit. Ale i tak.

Cestou jsme se zastavili na drink v menším podniku, kam nás už od cesty naháněl místní barman. Docela příjemný, snědý chlapík se základy angličtiny, takže jsme si nepřipadali zas tak zoufale. Objednali jsme si dvě Mojita. Každé za 3 CUC. Posléze jsme se dozvěděli, že se určitě dala cena drinků usmlouvat na polovinu, ale to víte, člověk se stále učí. Určitě si vždy vyžádejte nabídkovou kartu. Bez ní vám můžou udat cenu klidně vyšší a věřte, že normálně vám ve spoustě podniků záměrně kartu nenabídnou. Nač se nechat okrádat.

Naše kroky směřovaly dál do centra, kde jsme se pídili po nějaké místní restauraci, nebo alespoň stánku, kde bychom si dali oběd. Přímo na náměstí jsme viděli hloučky místních, jak se ládují kuřetem. Byla to šance, že se konečně najíme za dobrý peníz a vzhledem k tomu, že zde jedí místní tak i s vidinou, že se najíme dobře.

Za kuře s rýží a pochybnou zeleninou si účtovali 2 CUC, což byla naprosto skvělá cena. Samozřejmě jsme si všimli, že Kubánci platili místní měnou 2 CUP. No, jako turisti jsme se smířili s tím, že kuře za dvě kačky mít asi nebudeme, takže jsme si objednali.

Jídlo krásně vonělo, ale podáváno nám bylo v poměrně rozpadajících se papírových mističkách. Na vidličku s nožem jsme čekali trochu déle, než jsme si stačili všimnou, že s vidličkou a nožem je asi problém. Vzápětí nám byly příbory vytaženy z odpadkového pytle, krátce opláchnuty a podány. Nevěřícně jsem koukala, jestli se mi to nezdá, ale ne. Realita je realita! Ještě dalších 5 minut jsem čekala, než mi bylo vůbec vráceno. Platila jsem bankovkou v hodnotě 20 CUC. Menší jsme neměli, což se později zdálo jako problém. Tyto bankovky jsou totiž asi největší a jakmile ukážete, že je máte – mají oni vás. Samozřejmě, první zkušenost a první past.

Obsluha mi bankovku v hodnotě 10 CUC vrátila poměrně rychle, ale na kovové mince jsme čekali déle. Nakonec nám byl vrácen i zbytek, ale mé vnitřní já mi říkalo, že nám určitě nevrátil v CUC ale CUP. Zeptala jsem se proto obsluhy lámanou španělštinou, zda je to peso convertible. Byla jsem ujištěna že ano, ale jak jsme se při dalším placení jednomu „tuktukáři“ dozvěděli, byla to měna místní. Takže ano, natáhl nás. A to asi o 150 Kč. Možná se to zdá jako směšně malá částka, ale pro ně to mnohdy znamená i jednu třetinu měsíčního platu.

Byli jsme naštvaní, nohy nás už bolely a přišlo nám, že se pořád motáme na jednom místě. Havana je totiž neskutečná spleť uliček, kde na vás místní buď civí, lákají do kšeftů, nebo jen tak zkouší, zda jim něco nedáte na přilepšenou. Jen tak, protože jste TURISTA!

Samozřejmě neopomenu ani to, jak nás jeden místní chlapík, docela mlaďoch a s opět stejnou písničkou, že Čechy zná, vlákal přímo do příbytku jeho kamarádíčka, který prodával doutníky.

Na to si dejte pozor! Nechápu, jak jsme mohli v tu chvíli na takovou pitomost přistoupit a do toho domu vlézt, ale stalo se. Samozřejmě takový prodej doutníků není legální a na letišti byste s tím mohli mít nepěkný zážitek, proto apeluji NEKUPUJTE NIC TAKOVÉHO NA POTKÁNÍ! Doutníky musí být označeny pečetí a když už, počkejte si na koupi doutníků přímo z plantáží ve Viňálesu tak jako my.

Nic jsme tedy nekoupili a docela rozzlobení jsme odešli z domu. Borec kšeft neměl a ten, co nás tam dotáhl asi zřejmě zase žádnou provizi. Kšeft je prostě kšeft a ten se u nás rozhodně nekonal!

Abych nekončila moc negativně, musíme vyzdvihnout Plaza de Armas. Je plné zeleně a po dešti bylo ještě krásnější. Líbily se mi děti, které hrály venku v dešti kopanou a byly šťastné. Nikoho si nevšímaly a za svůj úsměv nic nepožadovaly. Líbí se mi, jak kontrastní Havana je a jaké rytmy se v ní linou. Úžasná kubánská hudba, sem tam uvidíte vlnící se Kubánky a to předražené kuře bylo nakonec vlastně asi to nejlepší kuře z celý Kuby. ????

Můžete zde navštívit plno muzeí, různých památečních míst, posedět v krásných zelených parčících a jen tak sledovat, jak plyne čas a nasávat atmosféru. O konkrétních místech jsem se záměrně nerozepisovala. O těch si můžete přečíst na mnoha blozích, nebo cestovatelských fórech.

Nenechte se strhnout místními a vaší nevědomostí. Doufám, že vám tenhle článek předal především tipy jak se v Havaně nezbláznit, jak nenaletět a jak si užít příjemnější atmosféru, aniž by na vás chtěl stále někdo vydělat. Kubánci jsou zkrátka takoví a vždy poznají, že nejste místní a zkusí, zda by z vás přeci jen něco nekáplo. O život jsme se tady ale nebáli, když pominu tu situaci s doutníky, takže za tu zkušenost to určitě stojí. Nákupy by určitě neměly být to, proč jet do Havany, protože obchodů jako takových tady moc nenajdete. Možná pár krámků se suvenýry, které spíš působí kýčovitě, ale nákup už nechám na vás. Hlavně si pobyt tady užijte a pokud se sem chystáte, pilujte španělštinu. Bude se vám sakra hodit.

Tak se mějte krásně, hezký víkend a díky, že jste dočetli až sem. No a pokud se vám článek líbil, budu ráda za jeho sdílení nebo zpětnou vazbu v komentářích.

Příště se už podíváme do Viňálesu. Už teď můžu říct, že to byla pecka a máte se na co těšit.