Je to neuvěřitelný a zvláštní zároveň, ale když píšu tyhle řádky, mám trochu na krajíčku, protože vím, že se blíží poslední dny do doby, než opustíme Prahu. 🙁
Často se člověku ledacos nelíbilo a hodně věcí mu přišlo stereotypních a fádních, ale … Když se rozhlížím po našem bytě, který je už poloprázdný, říkám si, žilo se nám tu vlastně krásně! Praha je nádherný město a vím, že stejně jako jsem v roce 2014 odcházela na zkušenou do Anglie a opustila svůj dětský pokojíček na Moravě, se se stejnými pocity sunu dál o asi 8 000 km a opouštím tenhle krásnej byt na Praze 15, kterou miluju a kterou bych nevyměnila za žádnou jinou Prahu ♥.
Zvláštní pocit, který když přijde, mě svírá jako v kleštích.
A CO DÁL?
Když se mě někdo zeptá, jak pokračují přípravy na Kanadu nebo jen odvětí, že se nám to krátí, uvědomím si to všechno čím dál víc a znervózním.
V hlavě se mi hned vyrojí spousta otázek typu:
- Co budu dělat až doletíme do Calgary?
- Kam půjdeme?
- Jak rychle se naučím myslet jen anglicky?
- Najdeme práci?
- Bude to dobrá práce?
- Najdeme si tam přátele?
- Budu zvládat tu zimu? 😀 Ano, při pohledu na předpovědi se mi někdy nedělalo nejlíp, ale co si chtěla Deniso, to máš! 😀
No, je toho zkrátka hrozně moc a upřímně, tak jako mi připadá, že lítám v tomhle textu, lítám i v hlavě. Snad mi to nebudete mít tentokrát za zlé.
Plánuju sepsat samostatný článek na to, co všechno nás neminulo během stěhování, během výpovědi v práci a celkově jaký byl proces toho, než budeme sedět snad v klidu v letadle směr nový život, ale něco málo už máme za sebou i před sebou a o to se s vámi podělím.
TŘÍDÍTE, PRODÁVÁTE, STĚHUJETE A PŘEDÁVÁTE
To je tak asi v kostce to, co děláme od ledna! Počínaje jedním souborem v Excelu, kde máme sepsáno vše, co potřebujeme prodat, co potřebujeme zařídit a vytřídit, konče předáním agendy v práci a tím, být stále v pracovním procesu ne pro jednoho zaměstnavatele ale rovnou tři. Aktivní život šel tak trochu stranou 😀 a upřímně se těším zase na trochu klidu. Že si zkrátka najdu zase rytmus a snad více času si věci rozložit a nebudu tolik v presu.
Poslední měsíce jsou zkrátka, co se týče nějakého zařizování, hodně náročné a během víkendu i týdne neděláme ve chvilkách volna vlastně nic jiného, než že domlouváme odvozy a prodeje věcí, o které je díky bohu zájem a jsme za to rádi – taky bychom za ně dali ruku do ohně :-). Museli jsme vypovědět byt a být k dispozici dalším zájemcům při prohlídkách. Do toho všeho si chcete někde vměstnat i přátele a rodinu, se kterou se tady chcete taky rozloučit.
Nemine vás vyřizování xy papírů, překladů, zařízení mezinárodního řidičáku, odhlášení se na pojišťovně, vypovědět služby jako je internet atd. Zdánlivé maličkosti, které ale v tom množství prostě musíte vést v patrnost a zařídit do doby, než pláchnete tisíce kilometrů daleko.
Asi jsem měla touhu se z toho všeho už vypsat, protože tenhle článek jsem si rozhodně neplánovala, ale když vám do hlavy přijde tolik písmenek, musí ven. 🙂
DĚKUJU
Tenhle článěk ukončím trochu sentimentálně, ale pro mě strašně důležitě, protože víc než DNES a TADY si uvědomuju, že to co teď napíšu není samozřejmost.
DĚKUJU všem mým skvělým kolegyním na Fakultě sociálních věd UK, bez kterých bych se nikdy necítila v práci tak dobře – děkuji za to, jaký vztahy se mezi námi utvořily a že jsem se vám mohla se spoustou věcí svěřit. Už teď vím, že tak skvělý tým se jen tak nenajde a chci říct, že jste VELKÝ OSOBNOSTI, který mám ráda!!!
DĚKUJU mojí tetě, bez které bych se do Prahy asi jen tak nedostala a díky které se mi (nám) podařil sehnat náš první byt v Praze. Děkuji, že jsi byla vždy po ruce a že jsme k sobě byly vždy tak otevřené, upřímné a že jsi mi byla skvělou parťačkou, ať se to týkalo čehokoli – mého pobytu v nemocnici, pomoci při stěhování, poskytnutí azylu, když jsem v Praze začínala a … no je toho mnohem víc. ♥
DĚKUJU všem okolo kteří jsou mí přátelé, a že mi několikrát dokázali, že jsou skuteční přátelé i přes dálku a NEkontakt! S vámi se ještě neloučím – vás chci ještě na Moravě vidět. 😀
No a vlastně DÍKY PRAHO! Za příležitost tě poznat a za příležitost si žít ten bezstarostnej život plnej krásných míst, zážitků i kopanců. Kde by se kdy malé holce z Moravy snilo, že bude 5 let v Praze, 2 roky v Anglii a teď kdo ví jaká číslovka padne v Kanadě. Díky životu za příležitosti, který nám denně dává a který možná jen v týhle uspěchaný době trochu přehlížíme.
MÁME SE TOTIŽ DOBŘE, přátelé! Ať už se to navenek jeví jakkoli, ať už si denně stěžujeme na cokoli, uvnitř všichni víme, že žijeme v báječné době, která nám třeba takto „lehce“ umožňuje měnit místa a priority tak, jak zrovna chceme!
Konec sentimentu. My jdeme totiž řešit dál, co DÁL. 😀
Krásný večer, krásný víkend a krásnej život! ♥
Def.
