Není to tak dávno, kdy jsem každý den docházela do kanceláře. Klasika pondělí až pátek, necelá hodinka v MHD – bus, metro, tramvaj. Po čase, i přes tu super lokalitu v centru Prahy, mi to začalo vlastně víc a víc vadit. A nejen ta cesta, ale také to „stání na jednom místě“.
O práci z domova jsem snila dlouho. Řekla bych, že možná poslední 3 roky. Pamatuji si, že když jsem před šesti lety hledala svou první opravdovou práci, kde budu čerpat nové zkušenosti, nějaké vzdálenosti, výhody apod. jsem vůbec neřešila a byla ráda za jakoukoli dobrou a pro mě relevantní nabídku.
Když jsme se v roce 2018 rozhodli pro Kanadu, věděla jsem, že přecházet náhle na volnou nohu z práce, kde mi vlastně bylo dobře, nemá smysl. A tak jsem svůj sen odsunula na dobu neurčitou. Jak to bývá, nikdy si nic nenaplánujete natolik, aby vám do toho něco nepřišlo.
To něco byl v březnu Covid-19. Vlastně to všechno otočil a urychlil. Moji ostýchavost a strach z toho, co bude, jestli vůbec mám na to, stát jen na vlastních nohou bez jakékoli opory a jistoty, jestli budu disciplinovaná natolik, abych odváděla svou práci dobře, kde najdu klienty?
Myslím, že tyhle otázky zní v hlavě každému, kdo si alespoň trochu myslí na to, být na volné noze. Na tom není nic divného. A myslím, že ti, kdo jsou v životě tak trochu střelci a do všeho jdou po hlavě, mají velkou výhodu.
Já jsem spíš člověk, který desetkrát myslí, špekuluje a plánuje. Vlastně mám ráda jistoty, i když výzev se taky nebojím. Komunikace s lidmi mi vlastně nikdy nedělala problém, dokážu se dobře napojit na druhou osobu, dokážu druhé vyslechnout, ale říct také nahlas svůj názor. Každopádně jsem měla v hlavě stále stejné otazníky, které vám nedovolí udělat krok dopředu.
Opustíte tu pomyslnou komfortní zónu
Když už jsme tušili, že do Kanady se jen tak nepodíváme, a že budeme muset tahat ze šuplíčku plán B, bylo jasné, že je čas zkusit co v nás je. Já hodně věřím na osud. Filíkovi stále říkám, že v životě se prostě věci dějí tak, jak mají, a že i tohle všechno je nějaká cesta, po které jsme se prostě měli vydat. Ukazuje se, že je to dobře. Že nás to utváří, přetváří, boří naše zajeté stereotypy a háže do skutečného života za brány, kde jistoty neexistují a kde pokud chcete uspět, musíte do vaší práce dát vše – čas, srdce, vědomosti, peníze.
Musíte mít trochu podnikavého ducha (trochu víc), nebát se oslovovat, nebát se ŘÍDIT SI SVŮJ ČAS. A to je asi to nejpodstatnější, co mě na home office překvapilo, byť jsem si myslela, že pro mě time management není žádný problém. Ale dokud nezkusíš, nevíš!
Každý, kdo pracuje z domu, ví, že ty dny jsou vlastně na jedno brdo. Než si člověk zajede svůj režim, trvá to. Já se o to snažím už přes půl roku a je to stále tak trochu boj s pozdním vstáváním, nesoustředěností a prací do dlouhých nočních hodin.
Už dřív jsem byla zvyklá pracovat o víkendu na projektech pro klienty, přes týden chodit do kanceláře a mít volný tak jeden den v týdnu. Být ale doma 7 dní v týdnu je jiné. A podle hlasování v Instagram stories, kde jsem položila svým sledujícím dvě otázky ohledně home office je zřejmé, že většině vyhovuje docházení na pracoviště s občasným home officem. Vzorek byl ale poměrně malý (40 osob), takže věřím, že být v jiné bublině nebo dát tyto otázky v jiných skupinách, bude se výsledek opět lišit. Každopádně se mi tam naskytli i tací, kteří jsou údajně s plným home officem naprosto v pohodě a vyhovuje jim to tak. A to je skvělé!
Ach ta sebedisciplína
Na stole hromada úkolů, v hlavě snad ještě víc. No a než abychom postupně ukrajovali z toho koláče povinností, tak raději zhlédneme další díl oblíbeného seriálu na Netflixu, další super vlog na Youtube, jdeme umýt nádobí, uvařit, uklidit. Klasika, která asi sem tam nebo možná každý den provází každého.
Ve středu jsem byla přihlášena na online seminář ohledně sebedisciplíny a jak posilovat svoji vůli. Celkově to byly dvě hodiny nabité informacemi a hodně účastníků, ne-li všichni, jsme si tam notovali v těch samých prokrastinacích.
No a jak řekla naše přednášející Věra Bátrlová, pokud jste si dodneška mysleli, že máte jen extrémně silně vyvinutou slabou vůli, tak jste na omylu. Vůle je totiž naučitelná věc a dá se získat. Za všechno může tzv. zabržděné a růstové myšlení.
Zabržděné myšlení
- Věří, že úspěch je dílem vrozených vlastností.
- Děsí se neúspěchu.
- Vyhýbá se výzvám.
- Nepřijímá negativní zpětnou vazbu.
- Cítí se špatně, když vidí úspěch ostatních.
Růstové myšlení
- Věří, že úspěch je dílem úsilí a tréninku.
- Nebojí se tolik neúspěchu, protože věří, že se mohou stále zlepšovat.
- Tváří v tvář překážce vytrvají.
- Negativní zpětnou vazbu berou jako prostředek ke zlepšení.
- V úspěchu jiných vidí inspiraci.
Kde se vidíte vy? 🙂
To do – Today!
Ať už máte jakýkoli systém v tom, jak si zaznamenávat a plnit své úkoly, mně se nejvíce osvědčil právě tento. Na konci každého dne si sepisuji všechny úkoly, které mě další den čekají. Do svého „speciálního“ sešitu, si zapisuju den po dni, úkoly dávám do tzv. bublin, které si navíc barevně odlišuji podle důležitosti. Ke všem úkolům přidávám také šipky, abych věděla, který úkol chci odstřelit co nejdříve a který počká na odpoledne nebo večer.
Ideální by samozřejmě bylo, si úkoly alespoň zhruba ohraničovat i časem, ale abych byla upřímná, tahle forma už na mě byla trochu moc a stejně se vždy ukázalo, že jsem nad úkoly trávila času daleko více nebo občas i méně.
Systém bublin je ale za mě docela fajn a když se dívám pak zpětně, je krásně vidět, že jsem ten den opravdu udělala kus práce a neprokrastinovala, jak mám často v hlavě. Vizuální ztvárnění toho, co musím, i toho, co chci ten daný den dělat, je za mě fajn věc a doporučuji to všem. Věřím tomu, že se mezi vámi najdou i tací, kteří budou zastánci spíš moderních technologií a vše si hlídají např. v Google kalendáři nebo jinde, ale já nedám dopustit na psanou formu. Ten pocit, kdy škrtáte splněný úkol, je faaaakt k nezaplacení.
Je samozřejmě jasné, že ne vždy víte, co se daný den vyvede a jestli vám do toho neskočí něco nenadálého. Pro tyto případy si doporučuji stanovovat úkoly tak na 70 % vašeho času a nechávat si rezervu na co by kdyby.
A právě ono co by kdyby se nám stává hodně často. Nebo, stávalo. Od tohoto roku se chceme přes týden více zaměřit na práci pro klienty a oprostit se tak kvůli nedisciplíně od práce po večerech, nocích a chodit spát po půlnoci. Přes den máme tendenci dělat vždycky něco jiného, než je zrovna potřeba. Obzvláště sociální sítě jsou velkým rušičem, stejně tak řešení osobních věcí ve vaší pracovní době atp. Zkrátka, vždycky se něco najde.
Závěrem tohoto článku bych řekla asi to, že home office je za mě skvělá věc pro ty, kdo umí nakládat se svým časem, jsou opravdu disciplinovaní a ví, že povinnosti jsou na prvním místě. Že čím dříve to udělají, tím dříve budou mít čas na své koníčky a další věci.
Řekla bych, že já jsem v tomhle někde na půli cesty a že kdyby byla možnost, tak si snad i do toho pěkného coworkingového centra zajdu. Přeci jen, i změna prostředí je někdy ku prospěchu.
Do komentáře pod článkem nebo na sociálních sítích mi dejte vědět, jak to máte s home officem vy, co vás při práci doma nejvíce ruší a jestli byste vyměnili práci v kanceláři nebo jinde na pracovišti právě za práci doma.
Mohl by se vám také líbit článek Ohlédnutí za rokem 2020. Jaký byl a co změnil?
